Artefact jsou housle
Žena představující obraz boží dokonalosti nemůže nebýt ničím jiným než věčným tématem jejího protějšku, kterým je samozřejmě muž. Některé mé nástroje jsou věrnou kopií tvaru ženského těla. Výtvarnou zkratkou zjednodušit tuto dokonalost, kterou stvořil sám Bůh, je pro výtvarníka téma věčné inspirace.
Mužovým posláním je právě tato úloha, kterou on v mnoha případech pečlivě dodržuje. Vzhlíží k ní právem jako ke svému Bohu. Nachází v její bytosti něhu – lásku, také dokonalost a krásu jejího těla.
Staří mistři, tvůrci klasických nástrojů, museli být také inspirováni touto krásnou lidskou bytostí, tedy ženou. Žena je jako květ, který dokáže svým přirozeným fluidem a krásou na sebe upoutat. Získá pozornost muže, aby byl jejím milujícím obdivovatelem, otcem jejích dětí, pomocníkem, ochráncem a plnitelem každého jejího přání.
Pokud to není schopen splnit, není v jejích očích pravý muž. Jen dokonalý muž je schopen splnit každé její přání, i kdyby ho to mělo stát život, který by musel položit na oltář její lásky. Bude neustále obdivovat a milovat její ladné tvary, které v sobě obsahují posvátnou geometrii.
Zakomponuje tyto tvary do podoby nástroje, aby vzniklo něco podobného a krásného, jako je ona sa­ma. Housle, které v každém svém detailu obsahují tyto vlastnosti, se až neuvěřitelně podobají její kráse a její dokonalosti.
Jen ryze mužské vlastnosti a jeho osobitý cit dokázaly tuto podobu ztvárnit. Něžná touha a láska k milované bytosti ho přivedla k tomu, aby její tvary do houslí zakomponoval. Aby se mohl svobodně dotýkat jejího krásného těla a snadněji ovládat její touhy.
Dát možnost tomuto tvaru, aby z něho vznikl nástroj, který bude vydávat tóny a zvuky tak ladné a procítěné, jaké sám cítí ke své milované bytosti. Mám odůvodněné podezření a neklamný pocit, že v celkovém pojetí byly housle z těchto šlechetných pojmů vytvořeny.
Umělec a mistr svého řemesla, který se rozhodl jít touto Bohem posvěcenou cestou, musel sloučit tuto ladnost do tvaru houslí nebo cella. S posvátnou geometrií a s tajemstvím čísel získal dokonalou podobu nástroje, jakým housle jsou. Musel nahlédnout do tajemství filozofie, která umožňuje pochopit pouhý zlomek z boží dokonalosti.
Kvalita a krása lidského těla jsou stejné jako materie, z které byl tento nástroj zhotoven. Krása lidského těla a jeho dokonalost je stejná jako krása a dokonalost stromu. Podobná materie a snad i stejný důvod jejich vzniku.
Pouze velice všímavý člověk dokáže nahlédnout do této skutečnosti, se kterou boží ruka tvořila tento svět. Může nalézt cestu, která ho dovede k něčemu podobnému, co zde bylo vytvořeno Bohem.
Ať už bylo cokoliv velkého a krásného vytvořeno člověkem, věřte, že housle patří neodmyslitelně také mezi ně. Stavbu houslí bych přirovnal ke stavbě chrámu nebo dokonce katedrály.
Nahlédnout do tohoto tajemství mi pomohlo mé osudové tápání po všem, co tato teorie a učení požaduje.
Skrze různá odvětví filozofie, ke kterým patří i alchymie, jsem pochopil souvislosti, které housle obsahují. Poznání určité části numerologie, dokonalé propracování některých číselných hodnot ve spojení posvátné geometrie, umožňuje dosáhnout dokonalého tvaru nástroje.
Výběr materiálu, jeho stáří i místo jeho růstu, je nadmíru důležitý. Použití těch nejvhodnějších ingrediencí pro povrchovou úpravu nástroje, to je souhra podmíněná ke šťastnému a zdárnému získání kvalitního zvuku a zhotovení dokonalého nástroje. Souhrou všech těchto zákonitostí lze poznat, jakým nástrojem housle jsou.
Už jen samotné názvy nám ukazují, o které části lidského těla jde.
Například hlava, krk, záda, břicho nebo duše. Vše naznačuje, o jakou část v postavě ženského těla jde. Jen přesné sestavení této konstrukce v daných číselných hodnotách a v přesných geometrických tvarech nám zaručuje kvalitu nástroje a také kvalitu jeho zvuku.
Číselné rozpětí jejich hodnot, které nástroj nutně vyžaduje pro daný prstoklad a ladění (menzury), je předem určené v celkové stavbě nástroje. Přesná dimenze menzur je zárukou ladění daného nástroje. Usazením srdce nebo duše do nástroje spojíme vrchní a spodní desku jako jeden celek membrány, aby byly jedna na druhé závislé. V čistém a ničím nerušeném tónu, který vzniká v nástroji, je životním obrazem tohoto spojení stejně jako spojení muže a ženy.
Abych tuto teorii mohl dokázat, musím vám vysvětlit, jak jsem k tomuto názoru dospěl.
Vrchní deska nástroje je zhotovena ze smrku. Smrk, který má kyselou část nástroje, obsahuje zhruba třicet procent materiálu z celého obsahu nástroje. Přibližně jako ve filozofii a alchymii mužský element (olovo-železo).
Spodní část nástroje tvoří s krkem dohromady dřevo javorové, které má sladkou část nástroje a je zástupcem ženského elementu (měď-stříbro). Toto dřevo obsahuje sedmdesát procent celkového obsahu hmotnosti nástroje. Samozřejmě i s ebenem černé barvy, což je také ženská barva! Usazením krku k tělu nástroje pod úhlem sedmi stupňů (což je svaté číslo) nám zaručuje, že se nástroj nezbortí a udrží celý tah strun a také jeho ladění. Když celý nástroj sestavíme a zkompletujeme, můžeme vykonat povrchovou úpravu. Ta je otázkou čistě alchymickou a každý mistr houslař ji provádí dle svého receptu, který si ostražitě hlídá, aby mu někdo nehleděl do jeho přípravy. Kvalitní lak dává nástroji jednak celkový vzhled, a jednak zasahuje i do kvality zvuku.
Teprve po této úpravě můžeme nástroj ostrunit a naladit jako umělecké dílo, na které je možné hrát, a demonstrovat jeho krásu tvaru i zvuku (šest dní tvořil, což odpovídá devíti měsícům, a sedmý den odpočíval).
Vezme-li tento nástroj do ruky mladý muž a začne na něj hrát, tak není lepší kombinace než právě tato. Z estetického hlediska není, co by této symbióze mohlo konkurovat.
Zmíněná kombinace mi připadá až neuvěřitelně krásná a navzájem se doplňující. Jako kdyby se spojily a splynuly v jeden celek. Až teprve v muž­ských rukou jsou housle krásnější a dokonalejší. Když se tyto dvě veličiny spojí, mám pocit, že se z krásy modeluje něco, co připomíná odraz měsíčního svitu a sluneční zář. A což přidá-li se ke hře žena violistka nebo cellistka, teprve pak dochází k takzvanému uzavření kruhu v jeden věčný celek. Jen v mužských rukou se žena mění v krásný květ, jen v jeho dlani se její krása dokonale rozvine.
Přiložením nástroje k mužské šíji a semknutím jeho bradou se přitlačí nástroj k místu, kde tepe pulzem jeho srdce. Tím dochází k velmi těsnému propojení srdce čili jeho duše s nástrojem. Líbezné zvuky a jemné chvění s vibracemi se přenášejí z nástroje do srdce hráče a naopak. Smyčcem rozechvívá strunu a ta pod citlivým tlakem jeho prstu vydá něžný tón.
Citový vjem z prstu hráče a chvění vzniklé strunou přechází paží do celého jeho těla. Tím se stává součástí nástroje a tvoří jeden celek. Zvuk a vibrace rozechvějí tento celek, který se umocní touto energií a stoupá do prostoru, aby se spojil se silami energie. Dle mého názoru se hráč na housle přímo propojuje s energií nejvyšší bytosti a je ovlivňován jeho kontaktem.
Lze říci, že je-li člověk dílem božím, housle jsou dílem nadaného člověka.
Ovšem ne každý nástroj (stejně jako člověk), který z dílny vyjde, je zvukově dokonalý, ale tvar a elegance je dána skoro každému. Housle je možné chápat jako výtvarnou zkratku ženského těla, ale s jejich estetickými zákonitostmi.
Všechny své nástroje tvořím nejen s ohledem na funkčnost, ale i na jejich estetický vzhled. Usiluji o to, aby byly skutečnými uměleckými díly. Přeji si, aby mnou vytvořené nástroje, jejichž tvorba mne obdařuje láskou a velkou radostí, přinášely stejnou radost i ostatním, a doufám, že si je lidé nebudou kupovat pouze jako hudební nástroj, ale i jako umělecká díla.

Artefakt ist Geige
Eine Frau, die das Abbild der göttlichen Perfektion darstellt, kann nichts anderes sein, als ein ewiges Thema für ihren Gegensatz, also natürlich für den Mann. Manche von meinen Instrumenten sind in ihren Formen treue Kopien der Frauenkörper. Diese Perfektion, die der Gott schuf, in eine künstlerische „Abkürzung“ zu vereinfachen, ist für den Künstler selbst eine ewige Inspiration.
Die Berufung des Mannes ist gerade diese Aufgabe, die er auch in vielen Fällen einhält. Mit Recht sieht er zu ihr auf, wie zu seinem Gott. Er findet in ihrem Wesen Zärtlichkeit, Liebe, und auch die Vollkommenheit und Schönheit ihres Körpers. Die alten Meister und Schöpfer der klassischen Instrumente mussten ohne Zweifel auch durch die Schönheit des menschlichen Wesens inspiriert sein, also durch die Frau. Eine Frau ist wie eine Blüte, die es mit ihrem natürlichen Fluidum und ihrer Schönheit schafft, die Aufmerksamkeit des Mannes zu erringen, sich so darzustellen, dass er zu einem liebenden Bewunderer wird, zum Vater ihrer Kinder, Helfer und Beschützer, der alle ihre Wünsche erfüllt. Falls er diesen Bedürfnissen nicht entspricht, ist er dann in ihren Augen kein richtiger Mann.
Nur ein vollkommener Mann ist fähig jeden ihrer Wünsche zu erfüllen, auch wenn es ihn das eigene Leben kosten sollte, das er auf den Altar ihrer Liebe legt. Er wird die Niedlichkeit ihrer weiblichen Formen, die eine heilige Geometrie beinhalten, unendlich bewundern und lieben.
Er wird diese Formen in den Korpus eines Instruments einkomponieren, damit etwas vergleichbar Schönes entsteht, wie sie selbst. Die Geige, die in jedem Detail solche Eigenschaften beinhaltet, ist ihrer Schönheit und Vollkommenheit unglaublich ähnlich.
Nur rein männliche Eigenschaften und das eigenartige Gefühl des Mannes konnten diese Ähnlichkeit umsetzen und schließlich darstellen. Zärtliche Sehnsucht und die Zuneigung zum geliebten Wesen bewegten ihn dazu, ihre Formen in die Form der Geige einzukomponieren, damit er frei ihren Körper berühren kann, damit er einfacher ihre Sehnsüchte beherrschen kann. Er ließ aus dieser Form ein Instrument entstehen, das Töne und Klänge von sich gibt, die so harmonisch und gefühlvoll sind, wie seine eigenen Gefühle zum geliebten Wesen.
Ich habe den begründeten Verdacht, dass genau aus diesen edlen Beweggründen die Geige erschaffen wurde. Der Künstler und Meister seines Faches, der beschloss diesen durch Gott gesegneten Weg zu gehen, musste diese Eigenschaften mit der Form der Geige oder des Cellos vereinen. Mit der Hilfe der heiligen Geometrie und geheimen Zahlen bekam er ein vollkommenes Musikinstrument, das die Geige ohne Zweifel darstellt. Er musste Einsicht in die Geheimnise der Philosophie nehmen, die jedoch nur ein Bruchteil der göttlichen Perfektion enthüllt.
Die Qualität und Schönheit des menschlichen Körpers ist identisch mit der Materie, aus der dieses Instrument hergestellt wurde. Die Schönheit des menschlichen Körpers und seine Vollkommenheit sind wie die Schönheit und Vollkommenheit eines Baumes. Ähnliche Materie, und vielleicht sogar der selber Grund seines Entstehens. Nur ein sehr aufmerksamer Mensch kann die Tatsache, dass die Gottes Hand diese Welt erschuf, wahrnehmen. Er kann dann den Weg finden, der ihn zu etwas Ähnlichem führt, das hier durch den Gott entstand.
Egal was Großes und Schönes je durch den Menschen entstanden ist, die Geige gehört zweifellos dazu. Den Zusammenbau einer Geige würde ich mit dem Bau eines Doms oder sogar einer Kathedrale vergleichen. In dieses Geheimnis Einsicht zu nehmen, half mir bei meiner schicksalhaften Suche nach allem, was diese Theorie und Lehren verlangen.
Durch verschiedene Zweige der Philosophie, zu denen auch Alchimie gehört, begriff ich die Zusammenhänge, die in einer Geige beinhaltet sind. Durch die Erkenntnis eines bestimmten Teils der Nummerologie, nach einem genauen Verständnis mancher Zahlenwerte und in Verbindung mit der heiligen Geometrie, kann man eine vollkommene Form des Instruments erreichen.
Die Wahl des Materials, sein Alter und auch der Ort, wo er wächst, sind sehr wichtig. Das Verwenden von geeigneten Materialien für die oberflächige Bearbeitung des Instruments ist Voraussetzung für die glücklich gelungene und erfolgreiche Anfertigung, sowie für die qualitativ guten Töne. Durch das Zusammenspiel all dieser Grundsätze kann man erkennen, was für ein Instrument die Geige an sich ist. Schon die Bezeichnung der einzelnen Teile sagt uns, um welchen Teil des menschlichen Körpers es sich handelt.
Zum Beispiel der Kopf, der Hals, der Rücken, der Bauch, oder auch die Seele. All diese Namen lassen so erkennen, welches Teil des weiblichen Körpers hier gemeint ist. Nur der genaueste Zusammenbau dieser Konstruktion in gegebenen Zahlenwerten und in genauen geometrischen Formen garantiert hohe Qualität des Instruments und auch seines Klanges.
Die numerische Ausdehnung der Werte, die das Instrument für den gegebenen Fingersatz und für das Einstimmen (Mensuren) benötigt, ist von vornherein in dem Gesamtbau vorgegeben. Nur die genaue Dimension der Mensuren ermöglicht ein korrektes Einstimmen. Mit dem Einsetzen des Herzens oder der Seele in das Instrument werden die obere und die untere Platte in eine Membrane verbunden und somit sind sie dann voneinander abhängig. Im sauberen und durch nichts gestörten Ton, der in diesem Instrument entsteht, spiegelt sich diese Verbindung als das Bild der menschlichen Verbindung „Mann und Frau“. Damit ich diese Theorie belegen kann, muss ich hier erklären, wie ich zu dieser Ansicht kam. Die obere Platte des Instruments ist aus Fichtenholz. Aus Fichte, dem saueren Holz, werden etwa dreißig Prozent des gesamten Instruments angefertigt, also etwa so viel, wie in der Philosophie und Alchimie das männliche Element (Blei, Eisen) vertritt. Das untere Teil des Instruments besteht zusammen mit dem Hals aus Ahorn, dem süßen Holz, und vertritt so das weibliche Element (Kupfer, Silber). Dieses Holz stellt bei dem fertigen Instrument etwa siebzig Prozent des gesamten Volumens dar. Natürlich auch mit schwarzem Ebenholz, das ebenfalls eine weibliche Farbe darstellt!
Das Einsetzen des Halses an den Korpus des Instruments im Winkel von sieben Grad (die Sieben ist eine heilige Zahl) garantiert dann, dass das Instrument nicht in sich zusammenfällt oder auseinander bricht, und hält den Zug der gespannten Saiten, sowie das Einstimmen, aus. Wenn das Instrument komplett zusammengebaut ist, können wir zu der oberflächigen Bearbeitung kommen.
Die oberflächige Bearbeitung ist eine rein alchimistische Frage, die jeder Herstellungsmeister nach seinem eigenen Verfahren durchführt, das er auch streng behütet, damit es niemand nachmachen kann. Hochwertiger Lack gibt dem Instrument nicht nur die letzte Note an seinem Aussehen, sondern beeinflusst auch den Klang. Erst nach dieser letzten Bearbeitung kann man das Instrument besaiten und einstimmen, wie ein Kunststück, auf dem man spielen kann, und dann auch die Schönheit seiner Form und seines Klanges (sechs Tage schuf er, am siebten Tag ruhte er sich aus) demonstrieren. Nimmt dieses Instrument ein junger Mann in die Hände, und beginnt er zu spielen, kann es keine bessere Kombination geben, als diese. Aus der ästhetischen Ansicht gibt es wohl nichts, was dieser Symbiose konkurrieren könnte. Sie kommt mir unglaublich schön vor, sich gegenseitig ergänzend, als ob sie sich in ein „Ganzes“ verbinden würden. Die Geige wird erst in den Händen eines Mannes schöner und vollkommener.
Wenn sich diese zwei Einheiten verbinden, dann habe ich das Gefühl, dass aus reiner Schönheit ein „Etwas“ entsteht, das mich an das Spiegeln des Mondlichtes und an den Sonneschein erinnert. Und wenn noch hierzu eine Frau die Violine spielt, oder das Cello, dann erst kommt es zu der so genannten „Schließung des Kreises“ in eine ewige Einheit. Nur in männlichen Händen verwandelt sich die Frau in eine schöne Blüte, nur in seinen Handflächen kann sich ihre Schönheit vollkommen entfalten.
Setzt der Mann die Geige an, und presst sie mit seinem Kinn fest, drückt er das Instrument genau an die Stelle, wo sein Herzpuls zu spüren ist. Damit kommt es zu einer sehr engen Verbindung zwischen seinem Herzen, also seiner Seele, mit dem Instrument. Liebevolle Klänge und leichtes Vibrieren werden so von dem Herzen des Spielers auf das Instrument übertragen - und auch umgekehrt.
Mit dem Geigenbogen bringt er die Saiten zum Schwingen, die dann unter seinem gefühlvollen Fingerdruck zärtliche Töne herausgeben. Die Wahrnehmung der Gefühle durch seine Finger und durch das Schwingen der Saiten wird durch den Arm in seinen ganzen Körper übertragen, und somit wird er selbst zu einem Teil des Instruments. Es bildet sich eine Einheit.
Die Töne und die Vibrationen bringen diese Einheit zum Schwingen, die dann, bemächtigt durch die Energie, in den Raum aufsteigt, um sich dort mit den Kräften der höchsten Energie zu verbinden. Meiner Meinung nach verbindet sich der Geigenspieler mit der Energie des höchsten Wesens und wird durch diesen Kontakt beeinflusst. Man könnte es so sagen: falls der Mensch ein Werk Gottes ist, ist die Geige das Werk eines begabten Menschen.
Jedoch nicht jedes Instrument, das die Werkstatt verlässt, ist von seinem Klang her vollkommen. Auch nicht jeder Mensch ist vollkommen. Aber eine gewisse Form und Eleganz ist fast jedem gegeben. Die Geige kann man als einen künstlerischen Ausdruck des weiblichen Körpers verstehen, mit allen seinen ästhetischen Gegebenheiten.
Alle meine Instrumente fertige ich an und bearbeite sie nicht nur mit der Rücksicht auf ihre Funktion, aber auch auf ihre Ästhetik. Ich bemühe mich, damit sie zu richtigen Kunstwerken werden. Ich wünsche mir, dass meine Instrumente, an denen ich mit Liebe und großer Freude arbeitete, die gleiche Freude auch anderen Menschen bringen, und ich hoffe, dass sie dann nicht nur als Musikinstrumente gekauft und betrachtet werden, sondern eben als Kunstwerke.