REFLEX - DOKUMENTARISTA KVASNIČKA "KOUPIL" SYNA

iHNed - Běženec z neznáma

Podle statistik z naší republiky ročně beze stopy zmizelo několik set dětí. Dětí, které se nějakým způsobem ocitly v České republice bez doprovodu dospělých, aby tady hledaly pomoc před občanskými válkami, dětskou otrockou prací, nebo jinou nepřízní osudu.Zažil jsem i děti, toulající se Evropou, aby našli své rodiče ztracené kdesi ve válečné vřavě. Snad jim milosrdní sousedé namísto kruté pravdy, raději řekli, že někam odešli.Většinou jsou to cizinci, vyhladovělí a promrzlí, toužící po normálním lidsky důstojném životě. Pokud při svém putování narazí na bezdomovce, mohou hovořit o štěstí. Ti se s nimi nezištně podělí o své úlovky z popelnic a bez problémů je nechají přenocovat na své oblíbené lavičce. Upřímný, ale zavšivený a často opilý přítel a ochránce zatoulanému děcku brzy přestane stačit. Zatoulaný človíček tuší, že by mu měly pomoci úřady a také od toho u nás máme tisíce osob, pyšnících se titulem sociální pracovník, celou armádu úřadů a institucí bedlivě dozírajících, aby každé dítě vyrůstalo v optimálním prostředí, byl mu umožněn optimální rozvoj a vzdělání. Stovky úředníků se zabývá azylanty a desítky mohutných státních úřadů i státem dotovaných nevládních institucí zdůvodňují svoji existenci humanitou. I někteří politici se s falešným úsměvem na předvolebních plakátech ukazují s dětmi. Díky jejich přičinění máme také zákony, které dbají na děti a jejich zdravý rozvoj. V zemi oplývající dětskými hřišti tedy na první pohled pod dohledem sociálních pracovnic vládne pro děti idyla. I zatoulané dítě musí přesně podle zákona okamžitě dostat opatrovníka a maximálně do dvou dnů se má ocitnout v dětském domově, kde dostane podmínky k životu a teprve potom se pod dohledem psychologa řeší, řeší odkud se ztratilo. Samozřejmě podle příslušných direktiv bez rozdílu barvy pleti, náboženského vyznání nebo rasy. Děti jsou naše budoucnost a tak všechno navenek funguje téměř idilicky. Takové dítě ovšem nesmí být cizinec. Jakmile humanitární úředník zaslechne trochu cizí přízvuk, povolá na pomoc ozbrojence specializované na boj s nelegální migrací a nebohé dítě může dlouhé měsíce jen vzpomínat na dobrotivého bezdomovce a jeho vši. Dítě většinou nemá doklady, tak ozbrojená policejní posila usoudí, že je nebezpečí, že by mohlo ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění a nebohé děcko toužící po lepším životě, nebo po setkání s rodiči skončí v jedné z přísně střežených věznic pro cizince určené k vyhoštění. Pokud mu v dohledné době bude osmnáct, zavřou ho policisté na samotku, aby si nikdo nevšiml, že vězní děti a počkají si až mu bude osmnáct. Samozřejmě bez možnosti vzdělání, bez opatrovníka a bez spojení se světem. Pro ukrácení dlouhé a náročné služby si na uvězněných dětech policisté cvičí své služební psy a krmí je jejich skromnými příděly jídla. Však ony si rychle rozmyslí po nás, nadřazených a kulturních Češích chtít nějakou pomoc, nebo azyl. Až oslaví na samotce své osmnáctiny, už nejsou děti, stávají se z nich nelegální migranti a podle toho s nimi také úřady zacházejí. Aby nebyl porušen zákon, je přijata jejich žádost o azyl a bez ohledu na skutečnost, je za tři dny zamítnuta. Novopečený dospělý je přemístěn ze samotky do kolektivu pašeráků drog, teroristů, nebo obchodníků s lidmi. Policisté ho oslovují číslem, k němuž familiárně přidávají sprosté nadávky. Záchytné zařízení je chráněno před veřejností ostnatým drátem a policisté mohou bez obav projevovat svoje rasistické názory a svůj vztek. Za ostnatým drátem jsou cizinci, tak ani armády sociálních a humanitárních pracovníků raději nic nevidí. Po půlroce zacházení, kterého se nedostává ani nejtěžším vrahům je zatoulané děcko převezeno kamsi do hlubokých lesů, do uprchlického tábora. Pokud se mu ve věznici podařilo sehnat tužku a kus papíru, aby napsalo odvolání proti neudělení azylu. Tužka a papír je v rukou cizince nebezeční zbraň a ne každému se poštěstí tento poklad ukořistit. Pak dostane příkaz k vycestování z území republiky a pokud ho nedodrží skončí zase zpátky na půl roku v cizinecké věznici. To se stává málo kdy, neboť na děti bez papírů a často bez jakékoliv identity čakají hodní strýčkové. Ti Českou republikou znechuceným adolescentům nabízejí jedinečnou šanci. Opatří jim papíry a ještě k tomu auto. Vojenské a naučí je s ním jezdit a naučí je spoustu dalších krásných věcí, jako pracovat s výbušninami, podívají se do světa, ale něco za něco Budou muset přestat jíst vepřoví maso. Ještě nedospělí lidé zklamaní západem jsou pro ně ideální kořistí. Během pár dnů bez jediné stopy zmizí. Úředníci pečující o blaho dítěte pro tento jev používají odborný termín. Jedoduše vymizí. Právě takový osud nejspíš řekal Josefa Kvasničku. Nikomu z úředníků, policistů, ani specializovaných migračních úředníků nepřišlo divné, že chlapec uváděl jako své místo narození Olomouc, že mluvil mimo ruštiny i česky , popisoval dětský domov, jako brutální dětské vězení a byť uváděl jméno Sergej Bodrov, tvrdil, že to není jeho skutečné jméno. Josefova odhodlanost studovat a zařadit se do společnosti, kterou nikdy v životě nepoznal, mi přišla sympatická a proto jsem se rozhodl do neblahého chlapcova osudu zasáhnout. To i za cenu, že za něho cizinecké policii zaplatím požadovanou sumu. Hodní strýčkové v turbanech a s Bin Ládinem na klopě určitě nabízeli víc. Trochu jsem čekal, že Pepík někde něco provedl, utekl z pasťáku a budou s ním problémy, ale doufal jsem, že v naší zemi jsou dodržovány alespoň základní zákony a že mi s problémem stát a jeho zástupy humanitárních úředníků pomohou. Prostě jsem cítil, že ten kluk nikdy v životě nedostal ani minimální šanci a rozhodl jsem se mu ji nabídnout. Proto jsem se zachoval tak, jak by se podle zákonů měl zachovat k zatoulanému dítěti stát. Nabídl jsem mu domov a poslal jsem ho do školy. Pepa mě rozhodně nezklamal, ale svoji pravou nenávist ukázal tento stát. Úředníci nejprve byli poměrně vstřícní a doufali, že s Josefem budou komplikace a cizinecká policie ho dříve, nebo později vyhostí ze země. Byli přesvědčeni, že mě to s Pepou přestane bavit, protože ho automaticky považovali za zločince. Moje přesvědčení bylo, že v Bělorusku seženu Pepovy doklady totožnosti a vyžebrám mu tady azyl. Po návratu z Běloruska, kde jsme s televizním štábem nenašli ani sebemenší stopu, Josef psychicky zkolaboval a utekl na několik dní do lesa. Nedokázal se smířit se skutečností, že ústav, kde vyrůstal a měl tam své kamarády prostě neexistuje. Právě tehdy jsem začal poukazovat na fakt, že Pepa je člověkem bez státního občanství a má tedy podle Ústavy a sní související Evropské úmluvy o občanství a Všeobecné deklarace lidských práv jednoznačně nárok na občanství české. Podobnými případy předpisy pověřují matriku ÚMČ Praha 1, ale tam jsme narazili jenom na neochotu a hulvátství. Mezinárodní smlouvy, které jsou součástí ústavy odmítají dodržovat politici ČSSD i ODS a zcela systematicky porušují lidská práva Pepova, ale i moje. Dal jsem šanci človíčkovi, kterého se stát rozhodl zbavit, dokazuji, že ho není kam vyhostit a to úředníci nejsou schopni odpustit. Jeden z vysokých úředníků Ministerstva vnitra prohlási, že pokud Pepu neodhlásím ze školy a nepředám do uprchlického tábora, nechá nás jeho úřad vyhladovět. Přestal jsem dostávat práci v oboru do doby, dokud byla ČSSD u moci se mi nedařilo za žádnou cenu sehnat jinou. Spolu s Josefem se musím dvanáctkrát do roka hlásit na policii a policisté jezdí kontrolovat syna i do školy a domů. Za to, že jsem Státnímu zastupitelství podal stížnost na týrání svěřených osob v cizinecké věznici, jsem systematicky kriminalizován. V době, kdy jsem byl bez možnosti obživy jsem neměl nárok na žádné sociální dávky s odůvodněním, že žiji ve společné domácnosti s existencí bez trvalého pobytu. Nejen Ministerstvo vnitra, ale i Ministerstvo práce a sociálních věcí a pražský magistrát mě systematicky tlačí k tomu, abych Josefa přestal posílat do školy. Ten nemá nárok na žádné sociální zabezpečení, nesmí si udělat autoškolu a dnes máme zakázáno spolu cestovat i na Slovensko. O skutečnosti, že jsou v naší zemi porušována základní lidská práva vědí všichni vysocí politici, ale nápravu nikdo není schopen zjednat. Ministr Bublan odpovídal s patřičnou nenávistí, jeho nástupce Langr slíbil pomoc, ale zůstalo jen u slibů. Ministr Nečas vzal skutečnost, že není schopen dodržet zákony na vědomí. Představitelka ODS na Praze 1 mi vysvětlila, že Ústavu je nutno porušovat, aby se jejího dodržování nedožadovalo deset milionů lidí. Pražský magistrát sice rozhodl, že Josef je bez občanství, ale nárok na něho nemá, protože je inteligentní. A dokazovat, že někdo, kdo je považován za cizince je schopen chodit do školy a je úplně normální, spořádaný člověk se v naší společnosti nesluší. Pokud by zatoulané dítě přečkalo útrapy českého kriminálu a setrvalo několik roků bez jakékoliv smysluplné činnosti v odlehlém táboře pro uprchlíky a stal se z něj vlastně pro společnost nepotřebný člověk závislý na doživotní sociální podpoře, pak teprve úřady ukáží svoji lidskou tvář a udělí takovému člověku azyl. Podívej se občane, jací jsme vstřícní, je to sice lempl, ale my mu pomůžeme, ó jací jsme my Češi humanisté! Jací jsme domokraté. Všichni úředníci i politici naprosto cíleně pošlapávají lidská práva způsobem, který nemá ani v komunistické minulosti obdoby. Celá záležitost, kdy Josef nemá doklady a tudíž právně neexistuje a není způsobilý mít lidská práva se táhne třetím rokem a nezbývá než uvažovat o příkladů bratří Mašínů. Falešné předvolební demokracie a předstírané humanity máme již s Pepou plné zuby. Legálně je povoleno z této země vycestovat jenom vyvoleným, tak zřejmě nastal čas na použití zbraní. Z toho plyne poučení. Pokud zpozorujete, že se někde týrá dítě, otočte hlavu jinam a nechtě ho svému osudu. Klidně aď trpí a je třeba utýráno k smrti. Co když je to cizinec. A pro toho žádné zákony neplatí. Samozřejmě bez rozdílu barvy pleti, náboženského vyznání a rasy.

Mgr. Vladislav Kvasnička

Podklady - rozpracováno

9.3.2004 - Rozhodnutí o správním vyhoštění
pdf 1 , pdf 2 , pdf 3

9.3.2004 - Rozhodnutí o správním zajištění
pdf 1 , pdf 2

3.6.2004 - podle informací Běloruské milicie BODROV SERHEY neměl a nemá stále bydliště ve městě Brest
jpg 1

15.7.2004 - Vyúčtování celkových úhrad nákladů na cizince umístěného v zařízení
pdf 1

24.9.2004 - Čestné prohlášení o rodinném stavu syna
pdf 1

24.9.2004 - Čestné prohlášení o otcovství
pdf 1

3.8.2004 - Trestní oznámení na Službu cizinecké a pohraniční policie, pracoviště Velké Přílepy
html 1

20.6.2005 - Zahájení správního řízení.
html 1

21.7.2005 - Protokol o výslechu svědka - Sergej Bodrov
pdf 1 , pdf 2 , pdf 3

25.7.2005 - MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 1, ODBOR MATRIK: "Vážený pane Vladislave Kvasničko,"
pdf 1

20.10.2005 - MINISTERSTVO FINANCÍ: Vážený pane,
pdf 1

25.10.2005 - Zápis z návštěvy členů Výboru proti mučení v Zařízení pro zajištění cizinců Velké Přílepy
jpg 1 , jpg 2 , jpg 3 , jpg 4

13.12.2005 - Sdělení: Podanou žádostí nedošlo k zahájení správního řízení
pdf 1 , pdf 2

20.12.2005 - Doplnění důkazů k případu Josefa Kvasničky
html 1

12.1.2006 - Rozhodnutí: Podmínka trvalého pobytu se panu Josefu Kvasničkovi pro nárok na dávky státní sociální podpory nepromíjí.
jpg 1

12.1.2006 - Rozhodnutí: odvolání se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje
jpg 1 , jpg 2 , jpg 3

23.1.2006 - žádost o vydání osvědčení o státním občanství žadatele se zamítá
pdf 1 , pdf 2 , pdf 3

30.1.2006 - Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podává obžalobu na Mgr. Vladislava Kvasničku že podal nepravdivé trestní oznámení na PČR, Službu cizinecké a pohraniční policie, pracoviště Zařízení pro zajištění cizinců Velké Přílepy
pdf 1 , pdf 2 , pdf 3 , pdf 4 , pdf 5

20.2.2006 - Ministerstvo práce a sociálních věcí: Vážený pane,
jpg 1

20.2.2006 - Protokol o ústním jednání na odboru humanitním Úřadu MČ Praha 4
png 1

28.2.2006 - Odpověď Bublana na Langerovu interpelaci
pdf 1 , pdf 2 , pdf 3 , pdf 4 , pdf 5 , pdf 6 , pdf 7 , pdf 8

15.3.2006 - Odbor státní sociální podpory rozhodl zamítnout Vaši žádost o dávku státní sociální podpory přídavek na dítě.
jpg 1

2.4.2006 - 3 T 14/2006 - Vyjádření k řízení.
html 1

12.4.2006 - Mgr. Vladislav Kvasnička - Vyjádření k řízení.
html 1

13.4.2006 - Z výše uvedeného usuzujeme, že se žádný zápis o narození na jméno Sergej Bodrov v Olomouci v Minsku nenalézá.
jpg 1

13.4.2006 - Rozhodnutí: Odbor sociální podpory rozhodl zamítnout Vaši žádost o dávku sociální podpory příspěvek na bydlení
png 1

24.4.2006 - Žádost o stanovisko k výkladu ustanovení § 5 zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, v platném znění
html 1

11.5.2006 - Nabytí státního občanství České republiky nalezením
pdf 1 , pdf 2

13.6.2006 - ROZSUDEK JMÉNEN REPUBLIKY - Obžalovaný Mgr. Vladislav Kvasnička je vinen že hrubě pomluvil státní orgán pro výkon jeho pravomoci
pdf 1 , pdf 2 , pdf 3 , pdf 4 , pdf 5 , pdf 6 , pdf 7 , pdf 8

28.7.2006 - Odvolání proti rozsudku 3 T 14/2006
html 1

13.9.2006 - Rozhodnutí: nebylo vyhověno žádosti Josefa Kvasničky o vydání osvědčení o státním občanství České republiky
pdf 1 , pdf 2 , pdf 3 , pdf 4 , pdf 5 , pdf 6 , pdf 7 , pdf 8 , pdf 9 , pdf 10

16.9.2006 - Podnět k zahájení přezkumného řízení proti rozhodnutí odboru správních činností MHMP č.j. S-MHMP 43938/2006
html 1

21.9.2006 - RNDr. Petr Nečas místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí: "Vážený pane Kvasničko,"
pdf 1

2.11.2006 - Rozhodnutí: odvolání účastníka řízení se zamítá
pdf 1 , pdf 2

3.11.2006 - Rozhodnutí: odvolání účastníka řízení se zamítá
pdf 1 , pdf 2

4.12.2006 - Ministerstvo vnitra v současné době provádí přezkumné řízení proti rozhodnutí odboru správních činností Magistrátu hlavního města Prahy.
pdf 1

12.12.2006 - MINISTERSTVO VNITRA - PROTOKOL
pdf 1 , pdf 2

11.1.2007 - OBVODNÍ SOUD PRO PRAHU 1 rozhodl takto: odvolání se zamítá
pdf 1 , pdf 2 , pdf 3 , pdf 4 , pdf 5 , pdf 6 , pdf 7

24.1.2007 - Ministerstvo vnitra oddělení státního občanství a matrik: Usnesení
pdf 1

8.2.2007 - MINISTERSTVO VNITRA ČR - ROZHODNUTÍ VE VĚCI MEZINÁRODNÍ OCHRANY
pdf 1 , pdf 2 , pdf 3 , pdf 4 , pdf 5 , pdf 6

Ostatní

Psychologický posudek Josefa Kvasničky
html 1

Referát z ekologie - Moje milé stromy a příroda
html 1

Skutečnost, že by se mu podařilo samotnému, bez cizí pomoci, přicestovat z Běloruska až do ČR bez povšimnutí, se mi zdá nepravděpodobná.
html 1

JUDr. Otakar Motejl - ZPRÁVA Z NÁVŠTĚV ZAŘÍZENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ CIZINCŮ
html 1