V Praze dne 2.4.2006

3 T 14/2006


Mgr. Vladislav Kvasnička

Dvorecká 337/40, Podolí

147 00 Praha 4


Obvodní soud pro Prahu 1

Ovocný trh 587/14

112 94 Praha 1


Vyjádření k řízení.


Dle § 196 odst. 2 trestního řádu si dovoluji zaslat své stanovisko soudu. Ve veřejně přístupných zdrojích jsem se dověděl, jak postupovat v případě, že se dozvím o týraném dítěti.

Internetový server www.tyrane-deti.cz zcela jasně doporučuje

Týrání svěřené osoby je podle § 215 trestního zákona posuzováno jako trestný čin.

Kdo ví o tom, že se někdo dopouští tohoto trestného činu je povinen toto bezodkladně oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Na tomto serveru je pak zcela jasně definováno týrání dítěte.

(doplněno podle definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992

Jako psychické týrání považujeme:

Dopady psychického týrání se liší na intenzitě, délce týrání a také na jakém vývojovém stupni rozvoje osobnosti k tomuto jednání dochází.

Psychické týrání může mít tyto následky:

Na stránkách Fondu ohrožených dětí jsem se pak dočetl následující doporučení:

Oznamovací povinnost

S účinností od 1. 1. 1994 platí ohledně trestného činu týrání svěřené osoby oznamovací povinnost, jakož i povinnost překazit jeho páchání. To lze učinit i včasným oznámením. Ten, kdo tuto povinnost nesplní, se sám dopouští trestného činu (s trestní sazbou až na tři léta odnětí svobody). Oznámení je nutno učinit orgánům činným v trestním řízení - policii nebo státnímu zastupitelství. Oznamovatel je povinen pravdivě sdělit skutečnosti, které týrání dítěte nasvědčují, aniž by odpovídal za to, zda se spáchání činu podaří prokázat.

Podle těchto doporučení jsem své podezření po několika neúčinných stížnostech na Službu cizinecké a pohraniční policie řádně hlásil Státnímu zastupitelství Praha západ, které se mým podnětem vůbec nezabývalo. Považuji za paradoxní, že za neoznámení podezření z trestného činu mi hrozí tři léta odnětí svobody a za jeho oznámení podle § 174 trestního zákona rovněž tři roky. Tento soudní proces tedy jednoznačně považuji za proces politický, jehož cílem je krýt činnost policie a moji osobu z politických důvodů kriminalizovat. Protože i z řady veřejně přístupných materiálů je zřejmé, že v Záchytných zařízeních pro cizince nebylo počátkem roku 2004, na kdy se moje trestní oznámení vztahuje všechno v pořádku,


Navrhuji u hlavního líčení:

  1. Čtení stránek 15-21 ze Zprávy pro Vládu ČR o návštěvě ČR, kterou vykonal Evropský výbor pro zabránění mučení, a nelidského zacházení, nebo trestání

  2. Čtení odstavce 6.2. a odstavce 7.1.2. z monitorovací zprávy za období září 2003 až červen 2004 „Situace nezletilých žadatelů o azyl a cizinců bez doprovodu v ČR

  3. Čtení odstavce na straně 3 od šesté řádky příspěvku Monitoring, dokumentace a systémové změny zákonné úpravy pobytu cizinců a uprchlíků na území ČR

  4. Čtení odstavců 1. , 3.1.,3.2. ,3.4. ,3.5., 3.6., 9.1,. 9.2 .,9.3 .,9.4. ,9.5 .,9.6. ,9.7.,9.8., 9.9. a 9.10 z Komplexní analýzy azylového systému v ČR, včetně navržení legislativních a praktických opatření k jeho zefektivnění

  5. Čtení odstavce 8.3 Zprávy o vývoji práv dětí v ČR v letech 2003 až 2005 Ligy lidských práv

  6. Čtení článku Právní poradenství žadatelů o azyl v zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění JUDr. Martina Rozumka

  7. Čtení stanoviska Ochránce práv JUDr. Otakara Motejla Zařízení pro zajištění cizinců, zhodnocení stávajícího stavu včetně nastalých zlepšení a legislativních výhledů do budoucna

  8. Čtení stanoviska Českého helsinského výboru Nezletilí v zařízeních pro zajištění cizinců: Zhodnocení současné situace, právní a psychosociální poradenství nezletilým a budování kapacit.

  9. Čtení článku Podle kanceláře ombudsmana mají cizinci v záchytných centrech příliš přísný režim

  10. Čtení materiálu UNHCR – Směrnice politiky a postupů při jednání s dětmi bez doprovodu žádajícími o azyl

  11. Čtení stanoviska Úřadu vlády ČR Současná praxe umisťování dětí s jazykovou bariérou a nezletilých žadatelů o azyl bez doprovodu do ústavních zařízení náhradní výchovy

  12. Čtení článku Zpráva výboru proti mučení potvrzuje problém policejního násilí

  13. Čteni stránek 26 až 31 studie OPU Postavení nezletilých žadatelů o azyl a nezletilých cizinců bez doprovodu zákonných zástupců v ČR

  14. Čtení výtažků ze Zpráv o stavu lidských práv v České republice Českého helsinského výboru za rok 2002, 2003, 2004 a 2005

  15. Jelikož mám informace, že po 15. červenci 2004, po mých stížnostech na týrání svěřených osob v ZZC Velké Přílepy, byli všichni nezletilí zajištění převezeni do ZZC Frýdek Místek a ve Velkých Přílepech probíhala rozsáhlá reorganizace spojená s velmi výrazným zlepšením poměrů, žádám, aby Služba cizinecké a pohraniční policie předložila záznamy o všech osobách mladších osmnácti let od 15. července 2004 do 31. září 2004, kdy byla dokončena kontrola.

  16. Výslech JUDr. Beáty Zemkové, advokátky Arcidiecézní charity Praha, Pernerova 20, 180 00 Praha 8, Karlín, která konkrétní týranou osobu právně zastupovala

  17. Výslech paní Pavlíny Kubištové, svědkyně hrubého zacházení ze strany policie, Dvorecká 337/40, Podolí 147 00 Praha 4

  18. Výslech Josefa Kvasničky, Dvorecká 337/40, Podolí 147 00 Praha 4

  19. Výslech vedoucí Odboru sociálních věci a zdravotnictví, Odboru sociálně právní ochrany děti Městského úřadu Černošice Lilian Voříškové, proč nebyl tehdy nezletilému Sergeji Bodrovovi ustanoven opatrovník. Městský úřad Černošice pracoviště Praha Podskalská 19 Vyšehrad 128 25 Praha 2

  20. Výslech pracovníka Fondu ohrožených dětí. Pro časovou zaneprázdněnost jsem se nestihl dohodnout s JUDr. Marií Vodičkovou. Slyšení na téma co je týrání svěřené osoby. Fond ohrožených dětí Na Poříčí 6, Nové město 110 00 Praha 1

  21. Slyšení pracovníků Zařízení pro děti-cizince, případně dětí, které pobývaly do 15. července 2004 ve Velkých Přílepech. Díky zahraniční cestě ředitele PhDr. Miloše Kusého nebylo možno domluvit.


Poradna pro uprchlíky, Organizace pro pomoc uprchlíkům a Arcidiecézní charita Praha samozřejmě nemohou potvrdit, že jejich pracovníci byli svědky porušování § 158 trestního řádu, 231 trestního řádu, 232 trestního řádu, 235 trestního řádu, 259 trestního řádu, nebo § 215 trestního řádu. Paragraf 215 je podle § 168 trestního řádu svědek povinen oznámit a případě, že to neučiní, může být potrestán odnětím svobody až na tři léta. Pokud tyto nevládní organizace o praktikách policistů věděli, nesou za ni spoluzodpovědnost, ale vzhledem k povaze jejich práce se o ní dovědět nemusely. V Poradně pro uprchlíky žádná paní Běla Hejná nepracuje a tato instituce tvrdí, že v inkriminované době neprovozovala ve Velkých Přílepech z nedostatku peněz žádné aktivity. K názoru v dopise, která je součástí spisu se nehlásí.

Navrhuji tedy u hlavního líčení:


  1. Slyšení ředitele Poradny pro uprchlíky Mgr. Jaroslava Gramela a člověka, zodpovědného v této instituci za práci v ZZC Velké Přílepy. Poradna pro uprchlíky Senovážná 2 , 110 00 Praha 1.


Arcidiecézní charita Praha se ke stanovisku v soudním spise rovněž nehlásí a paní Soňa Hradecká u této organizace nepracuje a není na ní kontakt. V této organizaci zřejmě není nikdo, kdo by pamatoval počátek roku 2004. V hlavním líčení navrhuji slyšení:


  1. Slyšení ředitele Arcidiecézní charity Praha Ing. Jaroslava Němce, Arcidiecézní charita Praha, Londýnská 44, 120 00 Praha 2.


Ani žena, která podepsala stanovisko Organizace pro pomoc uprchlíků už v této instituci nepracuje a OPU se jako organizace k žádnému stanovisku nehlásí. Navrhuji tedy u hlavního líčení:


24) Slyšení ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům JUDr. Martina Rozumka a slyšení pracovníka, který měl, nebo má ZZC Velké Přílepy na starosti. Organizace pro pomoc uprchlíkům Veletržní 24 Praha 7, 170 00.






Mgr. Vladislav Kvasnička