V Praze dne 2.4.2006

3 T 14/2006

Mgr. Vladislav Kvasnička

Dvorecká 337/40, Podolí

147 00 Praha 4

Obvodní soud pro Prahu 1

Ovocný trh 587/14

112 94 Praha 1

Vyjádření k řízení.

Dle § 196 odst. 2 trestního řádu si dovoluji zaslat své stanovisko soudu. Ve veřejně přístupných zdrojích jsem se dověděl, jak postupovat v případě, že se dozvím o týraném dítěti.

Internetový server www.tyrane-deti.cz zcela jasně doporučuje

Týrání svěřené osoby je podle § 215 trestního zákona posuzováno jako trestný čin.

Kdo ví o tom, že se někdo dopouští tohoto trestného činu je povinen toto bezodkladně oznámit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Na tomto serveru je pak zcela jasně definováno týrání dítěte.

• Tělesné zanedbávání spočívá v selhání při zabezpečení tělesných potřeb dítěte. To zahrnuje neposkytování přiměřené výživy, oblečení, přístřeší, zdravotní péče a ochrany před ohrožením.

• Citové zanedbávání je neuspokojování citových potřeb dítěte, a to pokud se týče náklonnosti i pocitu dítěte, že někam patří.

• Zanedbávání výchovy a vzdělání se vyznačuje selháním v zabezpečení plných možností vzdělání dítěte a to např. neustálou absencí ve škole, dětskou prací v domácnosti i mimo ni.
  Krajním případem zanedbávání je izolace dítěte od lidské společnosti.

• Zanedbávání v oblasti zdravotní péče se odehrává v případech, kdy dítě potřebuje tuto péči, či v případech, kdy je opomíjena základní preventivní zdravotní péče a taktéž nedostatečný dohled přiměřený věku dítěte, projevující se zvýšeným počtem úrazů dítěte, kterým bylo možno zabránit.

(doplněno podle definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992

Jako psychické týrání považujeme:

• slovní útoky na sebevědomí dítěte, jde o nadávky, často vulgární,

• opakované ponižování dítěte, jedná se o uvádění dítěte do situací kdy jsou uráženy jeho lidské kvality, dítě je například nuceno vykonávat pro něj ponižující práce či úkony,

• zavrhovaní dítěte, dítěti je dáváno najevo, že je pro rodinu či rodiče nedůležitým, nepotřebným, také nejsou brány ohledy na jeho přání a potřeby,

• vystavování dítěte závažným domácím konfliktům, a to domácí násilí mezi partnery, a situace před rozvodové, rozvodové a po rozvodové,

• násilná izolace dítěte, může se jednat o izolaci od vrstevníků, širší rodiny, sourozenců, rodičů,

• kontrolování dítěte s cílem vyvolat u něj pocit citového ohrožení, patří zde výroky typu, „stydíme se za tvé chování“, „těmi špatnými známkami nás utrápíš“. Také zde patří případy kdy je okolí rodiny prezentováno jako nepřátelské, dítě je kontrolováni s kým se stýká, co si myslí, co cítí, většinou se jedná o případy psychické poruchy rodiče či příslušnost rodiče k náboženské sektě,

• podrývání sebedůvěry a sebevědomí dítěte opakovaným urážením a podceňováním, dítěti je dáváno najevo, že ničeho nemůže dosáhnout, nic nedokáže udělat, například „ty to stejně neumíš“, „ty to nedokážeš“, „tys to nikdy neuměl“ apod. a také srovnávání dítěte se sourozencem jenž je podle rodičů chytřejší,

• kladení nerealistických nároků na dítě, dítě pak není schopno splnit očekávání rodičů, rodiče pak jsou neustále nespokojení se školními, sportovními či jinými výsledky a výkony dítěte a dítě tak nabývá dojmu, že pro rodiče nebude nikdy dost dobré

• nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaměstnanosti rodičů, ve vztahu k dítěti rodiče plnění především materiální potřeby dítěte a to, že by dítě strádalo malým zájmem, rodiče ani nepadne.

Dopady psychického týrání se liší na intenzitě, délce týrání a také na jakém vývojovém stupni rozvoje osobnosti k tomuto jednání dochází.

Psychické týrání může mít tyto následky:

• vznik různých druhů závislostí, poruchy příjmu potravy, depresí;

• pocity dítěte, že není rodiči milováno;

• dítě se neustále podceňuje je ustrašené, nebo je naopak projevuje velice agresivně – projevy psychicky týraného dítěte mohou být různorodé, často nevyrovnané a proměnlivé a tak často obtížně stanovitelné;

• děti mají problémy v mezilidských vztazích,které přetrvávají do dospělého věku a mohou přetrvávat i po celý život. Potíže se projevují hlavně ve vztahu k lidem se kterými chce navázat důvěrný vztah, ve vztazích ke kolegům v zaměstnání a ve vztahu k nadřízeným;

• dítě pochybuje o správnosti vnímaní reality, je pro něj jednodušší obviňovat sama sebe než připustit odpovědnost rodičů za to co se mu děje;

• projevují se tendence stát se obětí psychického týrání v dalších vztazích. Oběti psychického týrání si vybírají partnery, kteří je psychický týrají anebo naopak aktivně sami psychicky týrají své partnery či děti;

• oběti psychického týrání se vzhledem ke sníženému sebevědomí a menší schopnosti sebeprosazení stávají častěji obětí šikany, a to jak ve škole tak i na pracovišti.  

Na stránkách Fondu ohrožených dětí jsem se pak dočetl následující doporučení:

Oznamovací povinnost

S účinností od 1. 1. 1994 platí ohledně trestného činu týrání svěřené osoby oznamovací povinnost, jakož i povinnost překazit jeho páchání. To lze učinit i včasným oznámením. Ten, kdo tuto povinnost nesplní, se sám dopouští trestného činu (s trestní sazbou až na tři léta odnětí svobody). Oznámení je nutno učinit orgánům činným v trestním řízení - policii nebo státnímu zastupitelství. Oznamovatel je povinen pravdivě sdělit skutečnosti, které týrání dítěte nasvědčují, aniž by odpovídal za to, zda se spáchání činu podaří prokázat.

Podle těchto doporučení jsem své podezření po několika neúčinných stížnostech na Službu cizinecké a pohraniční policie řádně hlásil Státnímu zastupitelství Praha západ, které se mým podnětem vůbec nezabývalo. Považuji za paradoxní, že za neoznámení podezření z trestného činu mi hrozí tři léta odnětí svobody a za jeho oznámení podle § 174 trestního zákona rovněž tři roky. Tento soudní proces tedy jednoznačně považuji za proces politický, jehož cílem je krýt činnost policie a moji osobu z politických důvodů kriminalizovat. Protože i z řady veřejně přístupných materiálů je zřejmé, že v Záchytných zařízeních pro cizince nebylo počátkem roku 2004, na kdy se moje trestní oznámení vztahuje všechno v pořádku,

Navrhuji u hlavního líčení:

1. Čtení stránek 15-21 ze Zprávy pro Vládu ČR o návštěvě ČR, kterou vykonal Evropský výbor pro zabránění mučení, a nelidského zacházení, nebo trestání

2. Čtení odstavce 6.2. a odstavce 7.1.2. z monitorovací zprávy za období září 2003 až červen 2004 „Situace nezletilých žadatelů o azyl a cizinců bez doprovodu v ČR

3. Čtení odstavce na straně 3 od šesté řádky příspěvku Monitoring, dokumentace a systémové změny zákonné úpravy pobytu cizinců a uprchlíků na území ČR

4. Čtení odstavců 1. , 3.1.,3.2. ,3.4. ,3.5., 3.6., 9.1,. 9.2 .,9.3 .,9.4. ,9.5 .,9.6. ,9.7.,9.8., 9.9. a 9.10 z Komplexní analýzy azylového systému v ČR, včetně navržení legislativních a praktických opatření k jeho zefektivnění

5. Čtení odstavce 8.3 Zprávy o vývoji práv dětí v ČR v letech 2003 až 2005 Ligy lidských práv

6. Čtení článku Právní poradenství žadatelů o azyl v zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění JUDr. Martina Rozumka

7. Čtení stanoviska Ochránce práv JUDr. Otakara Motejla Zařízení pro zajištění cizinců, zhodnocení stávajícího stavu včetně nastalých zlepšení a legislativních výhledů do budoucna

8. Čtení stanoviska Českého helsinského výboru Nezletilí v zařízeních pro zajištění cizinců: Zhodnocení současné situace, právní a psychosociální poradenství nezletilým a budování kapacit.

9. Čtení článku Podle kanceláře ombudsmana mají cizinci v záchytných centrech příliš přísný režim

10. Čtení materiálu UNHCR – Směrnice politiky a postupů při jednání s dětmi bez doprovodu žádajícími o azyl

11. Čtení stanoviska Úřadu vlády ČR Současná praxe umisťování dětí s jazykovou bariérou a nezletilých žadatelů o azyl bez doprovodu do ústavních zařízení náhradní výchovy

12. Čtení článku Zpráva výboru proti mučení potvrzuje problém policejního násilí

13. Čteni stránek 26 až 31 studie OPU Postavení nezletilých žadatelů o azyl a nezletilých cizinců bez doprovodu zákonných zástupců v ČR

14. Čtení výtažků ze Zpráv o stavu lidských práv v České republice Českého helsinského výboru za rok 2002, 2003, 2004 a 2005

15. Jelikož mám informace, že po 15. červenci 2004, po mých stížnostech na týrání svěřených osob v ZZC Velké Přílepy, byli všichni nezletilí zajištění převezeni do ZZC Frýdek Místek a ve Velkých Přílepech probíhala rozsáhlá reorganizace spojená s velmi výrazným zlepšením poměrů, žádám, aby Služba cizinecké a pohraniční policie předložila záznamy o všech osobách mladších osmnácti let od 15. července 2004 do 31. září 2004, kdy byla dokončena kontrola.

16. Výslech JUDr. Beáty Zemkové, advokátky Arcidiecézní charity Praha, Pernerova 20, 180 00 Praha 8, Karlín, která konkrétní týranou osobu právně zastupovala

17. Výslech paní Pavlíny Kubištové, svědkyně hrubého zacházení ze strany policie, Dvorecká 337/40, Podolí 147 00 Praha 4

18. Výslech Josefa Kvasničky, Dvorecká 337/40, Podolí 147 00 Praha 4

19. Výslech vedoucí Odboru sociálních věci a zdravotnictví, Odboru sociálně právní ochrany děti Městského úřadu Černošice Lilian Voříškové, proč nebyl tehdy nezletilému Sergeji Bodrovovi ustanoven opatrovník. Městský úřad Černošice pracoviště Praha Podskalská 19 Vyšehrad 128 25 Praha 2

20. Výslech pracovníka Fondu ohrožených dětí. Pro časovou zaneprázdněnost jsem se nestihl dohodnout s JUDr. Marií Vodičkovou. Slyšení na téma co je týrání svěřené osoby. Fond ohrožených dětí Na Poříčí 6, Nové město 110 00 Praha 1

21. Slyšení pracovníků Zařízení pro děti-cizince, případně dětí, které pobývaly do 15. července 2004 ve Velkých Přílepech. Díky zahraniční cestě ředitele PhDr. Miloše Kusého nebylo možno domluvit.

Poradna pro uprchlíky, Organizace pro pomoc uprchlíkům a Arcidiecézní charita Praha samozřejmě nemohou potvrdit, že jejich pracovníci byli svědky porušování § 158 trestního řádu, 231 trestního řádu, 232 trestního řádu, 235 trestního řádu, 259 trestního řádu, nebo § 215 trestního řádu. Paragraf 215 je podle § 168 trestního řádu svědek povinen oznámit a případě, že to neučiní, může být potrestán odnětím svobody až na tři léta. Pokud tyto nevládní organizace o praktikách policistů věděli, nesou za ni spoluzodpovědnost, ale vzhledem k povaze jejich práce se o ní dovědět nemusely. V Poradně pro uprchlíky žádná paní Běla Hejná nepracuje a tato instituce tvrdí, že v inkriminované době neprovozovala ve Velkých Přílepech z nedostatku peněz žádné aktivity. K názoru v dopise, která je součástí spisu se nehlásí.

Navrhuji tedy u hlavního líčení:

22. Slyšení ředitele Poradny pro uprchlíky Mgr. Jaroslava Gramela a člověka, zodpovědného v této instituci za práci v ZZC Velké Přílepy. Poradna pro uprchlíky Senovážná 2 , 110 00 Praha 1.

Arcidiecézní charita Praha se ke stanovisku v soudním spise rovněž nehlásí a paní Soňa Hradecká u této organizace nepracuje a není na ní kontakt. V této organizaci zřejmě není nikdo, kdo by pamatoval počátek roku 2004. V hlavním líčení navrhuji slyšení:

23. Slyšení ředitele Arcidiecézní charity Praha Ing. Jaroslava Němce, Arcidiecézní charita Praha, Londýnská 44, 120 00 Praha 2.

Ani žena, která podepsala stanovisko Organizace pro pomoc uprchlíků už v této instituci nepracuje a OPU se jako organizace k žádnému stanovisku nehlásí. Navrhuji tedy u hlavního líčení:

24) Slyšení ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům JUDr. Martina Rozumka a slyšení pracovníka, který měl, nebo má ZZC Velké Přílepy na starosti. Organizace pro pomoc uprchlíkům Veletržní 24 Praha 7, 170 00.

Mgr. Vladislav Kvasnička