Vážená paní

Mgr. Jana Masopustová

Vedoucí odd. matrik, st. obč. a voleb

Magistrát hl. m. Prahy

Nám. Franze Kafky, 110 00 Praha 1

V Praze 2. srpna 2006

Vážená paní magistro,

k Vašemu dotazu sděluji, že pan Josef Kvasnička, nar. 3. 4. 1986 se dostavil na naše pracoviště v doprovodu pana Mgr. Vladislava Kvasničky dne 3. 2. 2005 s žádostí o psychologické vyšetření. Představil se jako Sergej Bodrov a podrobil se 4 hodinovému psychologickému vyšetření sestavenému z pohovoru, inteligenčního testu, osobnostních dotazníků, projektivních a kresebných testů. Sám uvedl, že by se o sobě chtěl více dozvědět.

Na základě jeho písemného souhlasu Vám sděluji závěr psychologického vyšetření:

V době vyšetření 19letý, intelektově výrazně nadprůměrný mladík, IQ 129. Intelektové schopnosti jsou výborné, schopnosti koncentrace pozornosti a psychomotorické koordinace jsou nenarušené. Je bystrý, vnímavý, citlivý, má řadu kvalitních zájmů. V situaci vyšetření je velmi otevřený a autenticky pravdomluvný, objektivně v testech má minimální L (lži) skór.

Osobnost je normální, zdravá, dobře vnitřně diferencovaná a dosti pevně integrovaná, volní mechanismy jsou pevně vyvinuté, nevykazuje dispozice k poruchám chování.

Je spíše nevýrazně introvertovaný, stabilní, typologicky je flegmatik. Psychosexuální vývoj je normální, je dobře identifikován s mužskou rolí, je heterosexuální, má první erotické zkušenosti s děvčaty.

Autenticky uvádí, že utekl z dětského domova v rusky hovořící zemi, neví, z kterého města, má zjevně úplné základní vzdělání v ruštině, píše rusky velmi kvalitním úhledným písmem, bez chyb.

Na základě projektivních testů se zdá vysoce pravděpodobné, že skutečně vyrostl od útlého věku v ústavu, vykazuje typické znaky ústavních dětí. Domov měl charakter vězení, vyrostl ve velkém dětském kolektivu asi 250 dětí. Prakticky nebyl nikdy mimo objekt tohoto domova, oplocenou budovu se zahradou. Kontakt se světem jim zprostředkovávala televize. Má úplné ruské základní vzdělání, 9 tříd základní školy. Neví nic o rodičích a příbuzných, myslí si, že v ústavu byl od narození. Neví jak a odkud se dostal v roce 2004 do Olomouce.

Bez toho, aby utrpěl další újmy objektivní anamnézu nelze zjistit.

Jeho výpověď považuji za věrohodnou. Okolnosti útěku má v důsledku emočního šoku vytěsněné. To, že uvádí, že si je nepamatuje není lží či vědomou nepravdou.

Považuji jeho životní příběh za výjimečný, přimlouvám se za vyhovění jeho žádosti o vydání osvědčení o státním občanství ČR.

S díky, v úctě a s pozdravem Slavomil Hubálek