Nám. E. Beneše 1997
272 55 Kladno 1
Věc : U S N E S E N Í č.j. Ro 403/99 – 40.
Mgr. Miroslav Hromada
Vážený pane,
v uplynulých dnech jsem obdržel Vámi signované, výše uvedené usnesení. Přiznám se hned úvodem, že jsem po jeho přečtení nebyl příliš moudrý. Nejsem právník a tak neznám naše současné zákony a přiznám se, že se jimi ani nepokouším nějak „prokousat“ a to i proto, že občas slýchám ze sdělovacích prostředků a úst na slovo vzatých odborníků stesky na to, jak je náš právní systém složitý i pro odborníky a jak si v něm v řadě případů dílčí normy a předpisy odporují.
Jeden z mála dokumentů, s kterým jsem se seznámil je Listina základních práv a svobod. Považoval jsem za potřebné vědět, na co vlastně jako občan mám právo. Snad to není dokument tak složitý, abych ho nepochopil a já jsem si z něho odnesl mimo jiné přesvědčení, že utrpím-li nějakou újmu, mám právo se obrátit na soud, jako poslední instituci, která by pro mne měla být garantem zákonnosti a toho, čemu se říká „spravedlnost“.
Tento dokument mi mj. zaručuje i právo na soudní proces. Nemělo by se mi tedy stát, že aniž bych měl tušení, že po mně někdo něco chce, dostanu cestou soudního exekutora vyrozumění, že jsem byl pravomocně odsouzen. Taková věc se mi stala a to právě v souvislosti s Ro 403/99.
Už tato samotná skutečnost mě natolik překvapila, že jsem se rozhodl do uvedeného spisu nahlédnout a nad ním teprve jsem nevycházel z údivu. Na útržku obálky, kterým mi měl být rozkaz doručen sice bylo mé jméno, nikoliv ale můj podpis. Ještě víc mě ovšem překvapilo, že žalobce soudu svůj nárok doložil nikým nepodepsanými dodacími listy.
Nedovedu posoudit, zda šlo ze strany soudu o pouhé opomenutí, nebo jsou předpisy pro práci soudů koncipovány tak podivně, že umožňují soudu činit rozhodnutí bez jistoty, že jde o rozhodnutí správné. Možná, kromě „presumpce neviny“ existuje také „presumpce viny“ a je pouze na soudci, který princip se rozhodne použít. Dovedu si ale, jako bývalý ekonom, představit, že lze takovýmto způsobem páchat hospodářskou trestnou činnost a v případě jejího „potvrzení“ právoplatným soudním rozhodnutím prakticky beztrestně.
Proto jsem učinil na policii trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu. Domníval jsem se, že je úkolem policie se podobnými situacemi zabývat a že policie okolnosti tohoto případu vyšetří. Policie ale nic nešetřila a podání předala soudu. Ten na něm nalezl řadu formálních nedostatků, pro které se jím rovněž nechce zabývat, takže vše směřuje k „vyšumění bez výsledků“.
Jediným poškozeným bych i nadále měl být já, což se mi nezdá na místě. Nehodlám ale externě studovat práva, abych dokázal své podání formálně vyprecizovat a dosáhnout, aby se jím někdo zabýval. Ponechám proto na rozhodnutí soudu, zda celou záležitost odloží, nebo mi přidělí právníka „ex offo“ (svou finanční situaci jsem soudu několikrát dokladoval), který bude schopen zvolit správný opravný prostředek a zvládne i ostatní nutné náležitosti. Jeho prostřednictvím bych chtěl zpochybnit také platnost rozkazu Ro 1878/99, který budou zřejmě provázet velmi podobné okolnosti (zatím jsem do spisu neměl možnost nahlédnout – byl jsem informován, že se v současné době nenachází v evidenci Okresního soudu v Kladně).
Ve Slaném 30.8.2004
Ing. Němec Ferdinand
Vítězná 1568