JUDr. Jiří Kulvejt
nám. Hrdinů 1300
140 65 Praha 4
Vážený pane doktore,
příběh, s kterým bych Vás chtěl seznámit, začal vlastně někdy v roce 1992, kdy jsem se rozhodl podrobit reálné zkoušce svůj „podnikatelský potenciál“ a na základě živnostenského oprávnění jsem začal obchodovat s drogistickými výrobky. Asi jsem si nepočínal úplně špatně, protože už v roce 1996 jsem se dostal do „TOP 50“ obratově největších obchodů a mezi těmi specializovanými na drogerii jsem byl největší. Tuto pozici jsem obratem 1 miliarda 300 milionů Kč v následujícím roce ještě posílil. Současně s růstem obratů a organizační náročnosti (v té době jsme kromě Slaného, který byl našim prvním působištěm, měli v provozu sklady v Ústí n/Labem, Podbořanech, Temelínu a Dvoře Královém) se ukazovalo jako nadále nevhodné provozovat tuto činnost z pozice fyzické osoby a tak jsem se rozhodl ji transformovat do statutu akciové společnosti. Tento krok jsem udělal na přelomu let 1998/99. Nebudu vypisovat podrobnosti. Zmíním se pouze o jedné okolnosti – té která odstartovala to, o co se v několika předchozích letech marně pokoušeli všichni konkurenti - „likvidaci“ doposud nejúspěšnějšího distributora.
Jako svůj „poslední krok“ z pozice fyzické osoby jsem k 31.12.1998 prodal celou zbývající zásobu zboží akciové společnosti, která ji přijala na sklad po 1.1.1999 (už si nevzpomenu, který den byl v roce 1999 prvním pracovním dnem). Mě tím, jako fyzické osobě vyplynula značná daňová povinnost (DPH), akciová společnost ale získala v téměř stejném rozsahu nárok na odpočet DPH a já jsem předpokládal, že tato daňová „vratka“ bude použita jako první splátka za zboží. Já bych tím získal prostředky, abych mohl vyrovnat svou daňovou povinnost vůči státu. Rozhodně jsem si nepřál zůstat „daňovým dlužníkem“. Z pozice akciové společnosti bych pak dokončil již probíhající jednání o úvěr a společnost mohla dál úspěšně expandovat.
Stalo se ale toto. Akciová společnost (TEMPO Slaný) v termínu dala své první přiznání DPH za leden 99, které logicky muselo být záporné. U obchodní organizace existující již delší dobu si dovedu představit, že může v některém měsíci prodávat a nic nenakoupit, jestliže ale společnost začíná, musí nejprve nakoupit a teprve pak může prodávat a mě připadá logické, že v prvním měsíci své činnosti může prodat nejvýše to co předtím nakoupila. Jiný průběh ( větší prodej, než nákup) nejen odporuje zdravému rozumu, ale je navíc popřením zatím stále obecně uznávaného „Zákona o zachování hmoty“. Oba „daňoví plátci“ tj. jak já jako fyzická osoba, tak i akciová společnost jsme spadali do působnosti stejného finančního úřadu (FÚ Slaný) a transakce byla na stejném dokladu – faktuře kde jsem já byl uveden jako prodávající a akciová společnost jako kupující.
To všechno jsem si říkal, když FÚ Slaný vyjádřil „pochybnosti“ o správnosti „lednového“ daňového přiznání akciové společnosti a obzvláště poté, když namísto kontroly oprávněnosti údajů o nichž měl pochybnosti se rozhodl „s využitím pomůcek“ stanovit nákup společnosti za první měsíc její existence ve výši 0,- Kč. To mně připadlo opravdu absurdní a říkal jsem si, že naše zákony snad nemohou být tak špatné, aby takovou nehoráznost umožnily legalizovat. Tímto „technologickým postupem“ byla místo daňového odpočtu společnosti vyměřena daňová povinnost. Společnost proto neměla finance na zaplacení první splátky za zboží nakoupené od fyzické osoby (a já jsem zůstal daň dlužen). Aby snad náhodou nezískala úvěr, zablokoval jí FÚ Slaný majetek, kterým měla za úvěr ručit. I tady si počínal velice podivně, protože proti „dluhu“ ve výši cca 3,5 milionů Kč považoval za přiměřené zablokovat majetek oceněný oficielním znalcem GE CAPITAL BANK a.s. na cca 60 milionů Kč.
Nevypisuji podrobnosti. Chci pouze konstatovat, že jsem celou situaci konzultoval s několika právníky a několika daňovými poradci. Všichni se shodli na tom, že postup FÚ Slaný je v rozporu se zákonem a tak jsem si stěžoval.
Finanční ředitelství, Ministerstvo financí, ministr a nakonec i soud jako instituce od nichž jsem očekával nápravu se ale vyjádřily ve smyslu, že je vlastně zcela normální, když „procesy nejprve skončí, pak nějak probíhají a na závěr začnou“. Já bych se něco podobného tvrdit neodvážil už i proto, že bych sám sebe musel považovat za idiota. Úřadům a úředníkům ale takové nebezpečí zřejmě nehrozí a nejspíš i naše zákony z takovýchto „vztahů příčinné souvislosti“ vycházejí.
Ani další procesy nebudu popisovat detailně. Omezím se na konstatování, že na mne a můj majetek byl (pravda, zdaleka ne tak rychle, jako v případě UB) prohlášen konkurz. Přestože jsem správci konkurzní podstaty předal veškerou agendu a aktiva v účetní (reálná hodnota nebyla příliš odlišná) hodnotě cca 150-200 milionů Kč, jeho prvním „činem“ bylo, že na mne podal trestní oznámení pro „Poškozování věřitele“, „Zneužívání informací v obchodním styku“, „Porušení povinnosti v řízení o konkurzu“, „Zpronevěry“ a možná několika dalších činů, které si v této chvíli nejsem schopen vybavit. Jakkoli je většina těchto obvinění už svou podstatou absurdní a obecné odvolání na jejich zákonné znění nikdy nebylo podloženo jediným konkrétním případem, kdy a čeho jsem se dopustil, jsem už několik let policií předvoláván k podávání vysvětlení či výslechům.
Řada věcí mi připadala „podivná a nestandardní“ od samého počátku. Postupně jsem došel k přesvědčení, že já nejsem pachatelem trestní činnosti, ale naopak její obětí. Nakonec se mi pro takové tvrzení podařilo najít i důkazy a tak jsem učinil u „svého policejního vyšetřovatele“ trestní oznámení. Policie se jimi ale očividně nechce zabývat a přímo „tvrdošíjně“ chce dále obviňovat mě.
Myslím, že jsem už dávno pochopil proč. Konkurz by sice ze zákona měl být procesem, který by měl minimalizovat ztráty věřitelů neúspěšného podnikatele a správce konkurzní podstaty „státním garantem“ korektního a optimálního průběhu všech „konkurzních procesů“. Každý trochu zasvěcený člověk Vám ale řekne, že většina konkurzů kde zůstal majetek je pouze „zlatým dolem“ pro správce, který celý konkurz vede z pozice „státem chráněného zloděje“. Pomáhá mu při tom policie (samozřejmě pouze někteří policisté) a soudy (samozřejmě pouze někteří soudci). Ke „strategickým tahům“ v těchto hrách lze přiřadit i obvinění bývalého podnikatele z trestné činnosti. To pro většinu z nich je velký osobní problém, který jim „vezme chuť starat se o to, co se děje s bývalým majetkem“.
Do takového „scénáře“ není možné nechat vstoupit tak „rušivé elementy“, jako je obvinění konkurzního správce z trestné činnosti.
Po několika neúspěšných pokusech iniciovat nějaké řešení oznámením policii, obracím se nakonec na Vás. Chci Vás požádat o státní dozor nad postupem policie středočeského kraje ve věci vedené pod značkou ČVS:KVSC-2048/2000 a o dozor nad průběhem šetření policie v těch trestních oznámeních, která jsem ve svých písemných vyjádřeních k výše uvedené spisové značce podal.
Věřím, že přestože nejspíš tento dopis nemá všechny formální náležitosti, které by mít měl, nebudete to považovat za kvalifikovaný důvod pro jeho vhození do odpadkového koše. Každý občan určitě nemůže mít právní vzdělání a dokonce ani nemusí mít finanční prostředky na to, aby svá oznámení mohl dát ke zpracování právníkům. Každý má ale povinnost upozornit na trestnou činnost o které ví, nechce-li být považován za jejího spolupachatele.
Věřím také, že porušení zákona je svou podstatou stejné, ať se při něm jedná o miliardy, nebo pouze miliony, že není závislé ani na tom, zajímají či nezajímají-li se o něj sdělovací prostředky a že také není podmínkou, aby se týkalo politiků či veřejnosti známých osob.
Pokud to není příliš opovážlivé a nebo v rozporu se zákonem, chtěl bych být o krocích, které budou na základě tohoto dopisu podniknuty, informován.
Přeji Vám pevné zdraví a mnoho úspěchů ve Vaší obtížné a záslužné činnosti
Ve Slaném 21.4.2003
Ing. Němec Ferdinand
Vítězná 1568, 274 01 Slaný